Reportáž Radima Janči z 12. ročníku semináře lovecké hudby v Hranicích na Moravě
První dubnový víkend tohoto roku se nesl v duchu tónů lesnic a borlic. Ve dnech 4.-6. dubna proběhl již 12. ročník semináře lovecké hudby pro praktické trubače, a to ve Střední lesnické škole v Hranicích na Moravě. Tato tradiční událost přilákala celkem 31 trubačů a trubaček všech věkových kategorií z různých koutů republiky – od středních Čech přes Vysočinu až po Moravskoslezský kraj. Přestože trubači přijeli z různých krajů, všichni tvořili jednu společnou rodinu, propojenou vášní k lovecké hudbě.
O odborné vedení semináře se postarala zkušená lektorská čtveřice + : Jana Kozubíková, Ján Garláthy, Vít Jančálek a Jan Kelnar….. aktivně se zapojila i Jana Kozubíková ml. Pod vedením lektorů se účastníci rozdělili do čtyř skupin – od úplných začátečníků přes pokročilejší až po “ostřílené” trubače. Každý dostal prostor se zdokonalit: začátečníci si osvojovali první nátisky a tvořili pevný základ v podobě krásného, hladkého tónu, pokročilí ladili praktické skladby a nejzkušenější se připravovali na soutěž Československých trubačů, která se letos odehraje na Konopišti.
Nedílnou součástí semináře byl i bohatý repertoár. Kromě tradičních skladeb lovecké hudby a praktických signálů zazněly i části hranické Hubertské mše, které byly nacvičovány s velkou pečlivostí – a taky s dávkou humoru, protože co by to bylo za víkend bez smíchu. Atmosféra byla stejně srdečná jako každý rok. Kdo by čekal suchou výuku a strnulé noty, byl by překvapen – seminář byl plný energie a sdílené radosti z hudby. Zkrátka, trubači a trubačky se nesešli jen kvůli ladění tónů, ale hlavně kvůli ladění duší.
Závěr víkendu patřil společnému koncertu, který zazněl v neděli dopoledne v Galerii M+M v Hranicích. Publikum si přišlo na své a potlesk byl nejen zasloužený, ale také srdečný – stejně jako celý seminář.
A co dál? Inu, kdo by se netěšil na třináctý ročník! I když číslo třináct občas vzbuzuje respekt, v našem případě značí jen další krok kupředu. Třináctka totiž neznamená smůlu, ale šanci se opět setkat, hrát a růst – jako trubači, jako kolegové, jako přátelé.
