České lovecké troubení

Tradice loveckého troubení v českých zemích je spojována s hrabětem F. A. Šporkem, který koncem 17. století vyslal své dva myslivce Svídu a Röhliga do Francie, aby se tam vyučili umění parforsního honu, včetně troubení na parforsní rohy. V 18. století se čeští trubači stali hybateli rozvoje loveckého troubení. Tak např. Antonín Hampl, působící v Drážďanech, je znám jako vynálezce rohu s výměnnými invencemi pro snadnější přelaďování a také techniky krytí, kterou lze zvětšit škálu tónů přirozeného rohu zakrýváním jeho roztrubu dlaní. Techniku krytí přivedl k dokonalosti jeho žák Jan Václav Stich, který po svém útěku z hraběcích služeb ovlivnil pod pseudonymem Giovanni Punto celou Evropu. Tehdejší skladatele, včetně Mozarta i Beethovena, podnítil svojí virtuozitou k plnohodnotnému využití tehdy ještě bezventilových invenčních lesních rohů v klasické hudbě.
V carském Rusku se svými živými varhanami, jejichž píšťaly tvořili jednotliví trubači, proslavil J. A. Mareš.
V 18. a 19. století působila v Čechách také řada významných autorů lovecké hudby – Koželuh, Anton, Měchura a další.

Význačnou osobností lovecké hudby první poloviny 20. století byl profesor pražské konzervatoře Emanuel Kaucký, zakladatel souboru Šporkovi myslivci. Na ně pak navázala další profesionální hornová uskupení se zájmem o loveckou hudbu – Corni di Praga i Lovecké trio Praha.

Samostatná a zlidovělá československá myslivost však potřebovala také svoji praktickou loveckou hudbu, využitelnou na běžných honech a zvládnutelnou amatérskými trubači. V roce 1936 zkomponoval profesor Antonín Dyk české myslivecké signály a hlaholy – jednoduché skladby se snadno zapamatovatelnou melodií i textem, které se staly základem praktického českého mysliveckého troubení. O více než čtyři dekády později ovlivnil československou tradici loveckého troubení Josef Selement, který pro loveckou hudbu a myslivecké troubení nadchnul a získal novou generaci profesionálních hudebníků.

Po několik desítek let trvajícím úpadku kultury československé myslivosti vyústilo propojení profesionálního zájmu špičkových hudebníků o loveckou hudbu s nadšením amatérů mysliveckého troubení ke vzniku klubu trubačů, který od r. 1991 jako zájmový klub ČMMJ pečuje o rozvoj mysliveckého troubení a zachování této významné tradice české myslivosti.