Hubertská mše

Svatohubertské mše svaté pořádají myslivci k poctě svých patronů, nejčastěji svatého Huberta ale také svatého Eustacha, svatého Jiljí, či českých poustevníků svatého Prokopa a svatého Ivana (Svatý Jan pod Skalou). Hlásí se tak k duchovnímu odkazu české myslivosti. Mše se mohou sloužit v kostelech, kaplích nebo i v přírodě u kapliček patronů myslivosti.
Pro troubení mše v přírodě, ať sloužené knězem nebo i v koncertním provedení, se nejlépe hodí Hranická hubertská mše B dur Petra Vacka a Vladimíra Vyhlídala pro borlici a dvě lesnice se zpěvy.

V chrámech nejčastěji hrají pokročilejší trubači, dobře obeznámení s technikou krytí, Hubertskou mši B dur Petra Vacka a Josefa Selementa pro tři hlasy lesnic, nejlépe ve spolupráci s pěveckým sborem a místními myslivci, kteří  během Introdukce vcházejí v průvodu do kostela a přinášejí myslivecké obětní dary ve formě čerstvého úlovku nebo jen význačné trofeje a také se zúčastňují čtení z Písma a přímluv. Hudební části mše (ordinárium) je možné doplnit zejména během svatého přijímání dalšími duchovními skladbami, např. ze suity Kouzlo chrámu Petra Vacka. Pochopitelně je vždy nutné předem dohodnout řazení jednotlivých částí s knězem, případně i s varhaníkem či zpěvákem žalmů.

Zajímavým zvykem je zvaní na hubertskou mši vytrubováním před kostelem asi půl hodiny předem, poslední čtvrthodinu před mší svatou by ale mělo být už ticho k rozjímání. Také po mši svaté mohou trubači venku před kostelem zatroubit několik hlaholů, případně stručně okomentovat tradice myslivosti a mysliveckého troubení.

Pro Řád svatého Huberta zkomponoval Petr Vacek slavnostní Hubertskou mši Es dur. Hra na parforsní rohy v ladění Es je však poměrně obtížná, takže tuto mši, která zazněla i ve Vatikánu před papežem Janem Pavlem II., si užijeme spíše jen v podání nejzkušenějších trubačských souborů nebo uskupení profesionálních hudebníků, jako je Lovecké trio Praha a jeho hosté.