Ve dnech 5. a 6. září se konalo setkání a soutěž hráčů na tradiční alpský roh (corno delle alpi), jako každoročně v historickém prostředí hradu Castelgrande ve švýcarském městě Bellinzona, ležícím na pravém břehu řeky Ticino, ve stejnojmenném italsky mluvícím kantonu na jihu Švýcarska. Město je známé trojicí středověkých, původem románských hradů (již zmíněném Castelgrande, hradu Montebello a Sasso Corbaro), které jsou zapsány na seznamu UNESCO.
V programu festivalu se nejedná jen o oficiální klání sólistů i skupin hudebníků z různých koutů Švýcarska hrajících na alpský roh, které probíhá v přátelské atmosféře podobné naší Česko-Slovenské soutěži mysliveckých trubačů, ale také o společné vystoupení velkého orchestru hráčů (tzv. concerto d’insieme), které se koná v kolegiátním kostele sv. Petra, Pavla a Štěpána (Collegiata dei Santi Pietro e Stefano), renesančním skvostu s barokními prvky a významném římskokatolickém chrámu, chráněném jako švýcarská kulturní památka národního významu.
Díky pozvání hlavního organizátora pana Giorgia Soldini a jeho manželky a koordinátora společného koncertu Oliviera Brisville jsme dostali možnost přednést skladby na borlice a lesnice in B, jak v sólovém podání, ve spojení s varhanami, tak i ve společné závěrečné slavnostní skladbě Le peuple du souffle, (volně přeloženo Národ spojený vnitřní silou, silou dechu), spolu s francouzským serpentem, nejstarším žesťovým nástrojem s velmi hlubokým, silným a pronikavým basovým tónem, tvarem připomínajícím vlnícího se černého hada, současně s alpskými rohy i varhanami.
Celé vystoupení bylo komponováno do příběhu života lidu, který nekomunikoval slovy, nýbrž dechovými nástroji. Za svítání přivolával světlo zvukem alpského rohu, za pomocí loveckých rohů ochraňoval les a stezky, serpent vydávající temný prastarý zvuk vyjadřoval sílu s věčnými tóny a varhany vytvářejícími rovnováhu světa. Sólová vystoupení jednotlivých hudebních nástrojů se postupně propojovala, serpent zněl s alpskými rohy, lovecké rohy s varhanami a závěrem koncertu zaznělo slavnostní „tutti“ všech zúčastněných nástrojů. Došlo tak k jedinečnému souboru improvizací i komponovaných skladeb (H. Purcell, J.S.Bach, P. Vacek, O. Brisville) včetně spontánního jódlování. To vše dohromady vyjadřující život, víru v přetrvání lidstva, spojení národů, s poselstvím, že svět přetrvá ne díky hudebním nástrojům, ale prostřednictvím lidí kteří nástrojům vdechují život, dokáží, chtějí a hrají společně.
Závěrem tohoto hudebního svátku se uskutečnila přehlídka krátkých vystoupení souborů představujících jednotlivé švýcarské kantony a naši vlast, zakončená velkolepým průvodem městem. Celý festival se nesl v duchu srdečné a přátelské atmosféry a stal se tak jedinečnou možností šířit do světa krásné skladby komponistů z Čech na které můžeme být právem pyšní.
