Letos jsme se sešli i navzdory loňskému výpadku už po jedenácté na víkendovém Zimním kurzu trubačů v naší slezské metropoli Opavě. I když by se mohlo místo konání zdát leckomu odlehlé, shodli jsme se při debatách během sobotního večírku, že oblíbenost ZKT je dána zejména jeho zvláštním kouzlem a intenzitou, se kterou se věnujeme trubačskému sebezdokonalování i tolik potřebnému sociálnímu kontaktu. Podle aktuálních pravidel mohli přijet jen očkovaní a prodělavší covid, takže leckteří potenciální účastníci museli zamáčknout slzičku už předem, ale i na místě jsme se museli podrobit důsledným hygienickým opatřením včetně plošného vstupního antigenního testu.
Kromě antigenních testů nás tu ale čekala i vkusně upravená obsažná skripta se spoustou nových i známých skladeb, včetně povinných soutěžních skladeb pro 7. ČSSMT v Divíně, a ovšemže výborně naladění vynikající lektoři. Petr Duda vzdělával hrající trubače, Petr Vacek se věnoval skupině trubačů s kategorizační zkouškou 2. stupně, Vít Jančálek a Martin Karban si rozdělili začínající trubače, z jejichž účasti, odhodlání i prvních pokroků máme vždy největší radost. Právě pro ně napsal Petr Duda půvabnou skladbičku Havraní píseň s proplétajícími se hlasy lesnic a borlic jako havraní copánky ve známé písničce, kterou naši začínající kolegové na závěr kurzu předvedli také před publikem na nedělním poledním koncertu v kostele sv. Jana Křtitele v centru Opavy.
Během ZKT stačily proběhnout také Kategorizační zkoušky 1. stupně a jedna úspěšná oprava zkoušky 2. stupně, a také neformální schůzky Rady Klubu trubačů ČMMJ k aktuálním tématům, jako je rozpočet klubu pro tento rok, národní soutěže a evropské mistrovství mysliveckých trubačů, nedokončené i nové projekty, prodloužení lhůty pro zasílání soutěžních příspěvků Memoriálu A. Dyka… Navštívili nás tu také naši milí spolupracovníci Edmund Hatiar, předseda KT SR, i Ján Garláthy, hornista opery Národního divadla moravskoslezského a hudební pedagog Ostravské univerzity.
