Neodmítnutelnou čestnou povinností trubačů je zatroubit poslední sbohem zesnulým myslivcům. Existuje celá řada úvah, názorů a doporučení jak by měl myslivecký pohřeb vypadat. Nesporným pravidlem je však konzultovat předem zapojení trubačů do pohřebního obřadu s pozůstalými, s vyprovázejícím mysliveckým spolkem a v neposlední řadě s pohřbívajícím knězem, resp. s obřadníkem v krematoriu. Je dobré, když jsou trubači jednotně a smutečně ustrojeni, s klobouky opatřenými smutečními úlomky, zvlášť když na ně smuteční hosté vidí – není třeba se schovávat na kůr či galerii obřadní síně.

Troubíme vhodné skladby v pomalém tempu, zpravidla Halali na začátku obřadu nebo před projevem mysliveckého řečníka a Loučení když rakev opouští katafalk nebo při spouštění rakve do hrobu, obvykle současně s čestnou salvou z brokovnic.

Vyplatí se mít připravenu alespoň jednu další možnou smuteční skladbu, kterou případně zatroubíme neplánovaně na výzvu obřadníka, nebo po dohodě s pozůstalými venku před obřadem či u kostela před zádušní mší svatou.

Smuteční úlomky na konci obřadu odkládáme společně se zúčastněnými myslivci a jejich čestnou stráží na katafalk nebo je odhazujeme (místo hlíny) na rakev do hrobu.